Bojovnice Bertička touží s rodiči po svém snu.

Albertka se narodila v 31. týdnu velm,i nečekaně a rychle. Do této doby se jednalo o bezproblémové těhotenství. Bertička při svém narození měřila 38 cm a vážila 1335 g, ale tato váha neodpovídá její skutečné váze. Bertička se totiž narodila s tzv. Hydropsem plodu, což je otok měkkých tkání. Byla tedy dost oteklá. Aby toho nebylo málo, došlo také k fetomaternálnímu krvácení, její krev přes placentu proudila do matčina těla.

Když se Bertička narodila i přes tyto velké komplikace z počátku vše vypadalo dobře. Lékaři podávali léky na dozrání plic, na odvodnění těla, aby Bertičce opadly otoky. Bohužel se tak nedělo a 3. den nastaly komplikace. Mezi prvními se objevilo krvácení do plic, muselo dojít k zaintubování, které trvalo 1,5 měsíce. A následně se její stav po další dny více a více zhoršoval. Bertička si totiž dělala co chtěla a místo toho, aby reagovala na podávané léky a docházelo ke zlepšení, tak se děl pravý opak. Bertička během 14 dní několikrát oběhově selhala, vše ale zvládla a měsíc od narození jsem si svoji Albertku mohla pochovat. Byla to hodně dlouhá doba. Na oddělení RSE si Bertička pobyla dlouhé 2 měsíce, když došlo k jejímu zlepšení zvládala i dýchání přes CPAP.

Poté byla přemístěna na JIP, kde si pobyla 1 měsíc a na konci listopadu jsme se dočkali a byly jsme přemístěny na Intermediální péči, kam jsem k ní mohla nastoupit i já jako maminka a mohla s ní být celý den a ne jen za ní každý den na několik hodin dojíždět. Zde jsme se docela rychle naučily jíst z lahvičky a těšily jsme se domů. Náš pobyt na IMP se protáhl na 1 měsíc jelikož Bertička nebyla schopná ještě sama na 100% dýchat bez kyslíku. Museli jsme čekat než nám kyslíkovou terapii domů schválí pojišťovna a také než nám ji dovezou domů. A jak tomu před Vánoci bývá nikomu se moc pracovat již nechce. Ale my jako rodina jsme se nevzdali a na propustku jsme si Bertičku na Vánoce odvezli domů, půjčili si kyslíkový koncentrátor, se kterým to Bertička krásně zvládla, jelikož okolo vánoc nepotřebovala neustálou podporu kyslíku a již to z 90% přes den zvládala sama.

10.1.2019 jsme byli konečně po 115 dnech v porodnici propuštěni domů. Bertička si svůj život neskutečným výkonem několikrát vybojovala a bojuje i nadále. Po propuštění Bertička navštěvuje velké množství lékařů, kteří hlídají její zdravotní stav a postupně přicházíme na nezodpovězené otázky z porodnice. A jednou z nejvýznamnějších byla otázka, proč se Bertička narodila s hydropsem a proč došlo k plicnímu selhání. A na tyto otázky jsme dostali odpověď v dubnu, kdy dorazily její genetické výsledky, ze kterých vyšlo, že Bertička trpí vzácným genetickým syndromem s názvem Noonan syndrom. Na diagnozu se přišlo relativně brzy. Nejen, že má Bertička tento syndrom, je také hypotonická, slabozraká a v neposlední řadě také neslyšící. Již absolvovala potřebná vyšetření pro získání kochleárního implantátu a nyní čekáme na výsledky zda bude moci být implantováno či ne. Pevně věříme, že ano. I přes její nelehký start do života Bertička moc hezky spolupracuje při rehabilitacích jak doma tak s fyzioterapeuty a dělá po malých krůčcích pokroky. Je to veselá, usměvavá holčička, která ráda komunikuje s okolím. I když je před námi ještě velký kus cesty, věříme, že jednou se to zlomí a Bertička všem ukáže. Budeme moc rádi za každý finanční dar, abychom mohli Bertičce umožnit rehabilitace v Armandi Therapy Clinic