Podařilo se nám něco, v co jsme na začátku našeho trápení vůbec nedoufali…

Ve dvou letech naší dcery Emmči (v roce 2009) jí lékaři objevili velmi vážné onemocnění srdce (tumor na srdci) a došlo také k srdeční zástavě. Naštěstí jsme vše zjistili velmi rychle. Okamžitě jsme začali s masáží srdce, kterou jsme prováděli až do příjezdu záchranky. Poté byla hospitalizována dva měsíce ve FN Motol, kde jsme bojovali společně s lékaři za každý den jejího života. Od té doby se její i náš život obrátil vzhůru nohama. Na začátku byla Emmča spastická, celý den pouze ležela, neviděla a veškeré zvuky jí způsobovaly veliká traumata. Byl jí voperován ICD (kardioverterdefibrilátor), který ji celý den hlídá a upravuje činnost srdce.

Z nemocnice jsme si přivezli domů dítě, které nevidělo, nemluvilo a nechodilo. Dle prognóz od lékařů vše takto mělo i zůstat. S tímto stavem jsme se nehodlali smířit a hledali jsme možnosti, jak špatný zdravotní stav naší dcery zlepšit. Cvičili jsme Vojtovu metodu, poté i Bobata, našli jsme skvělou oční lékařku, fyzioterapeutku, ergoterapeutku, neuroložku, začali docházet na hipoterapii. Současně jsme se snažili s touto velmi tíživou situací nějak vyrovnat a naučit se s ní žít. Velmi nám v začátcích pomohla i Raná péče a náš syn Adam.

Její zdravotní stav se postupem času začal pomalu zlepšovat – poznávala svoji nejbližší rodinu, objevila se první slova a začala lézt. Vše jsme trénovali velmi dlouho. Na její samostatný první krok si velmi živě pamatujeme. Stal se v pražské zoo, která se nám tímto velmi vryla do paměti.

V jejích pěti letech se nám ji podařilo s asistentem pedagoga zaintegrovat do MŠ. Děti ji přijaly velice vřele do svého kolektivu a na Emmče se začaly projevovat další pokroky. V současné době navštěvuje ZŠ s montessori programem, kde má k dispozici asistenta pedagoga. Ten jí pomáhá zvládnout celý školní program. Učí se spolu se „zdravými“ vrstevníky, jejichž společné soužití je obohacuje vzájemně.