Čeští biologové odhalili dva nové mechanizmy, které pomáhají buňkám odolávat tlaku a napětí při růstu či za mimořádných podmínek. Vyřešili tím jednu ze záhad buněčné biologie.
Výzkum uskutečnili badatelé z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd České republiky, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a dalších českých a britských institucí.
Rostlinné buňky jsou vystaveny mnoha mechanickým vlivům – jak během vlastního růstu a vývoje, tak při působení nepříznivých podmínek, zvláště sucha. Biology proto zajímá, jak jim vzdorují – například jak je zajištěno, aby různé součásti buňky zůstávaly při mechanickém zatížení správně spojeny.
Jak si přiblížit alespoň některé mechanické vlivy působící na rostlinnou buňku? Stačí si ji představit jako kopací míč nahuštěný vzduchem. Na povrchu má buňka pevnou stěnu a těsně pod ní membránu. Na ně zevnitř tlačí voda – podobně jako to dělá vzduch v míči. Díky stěně a tlaku vody udržuje buňka svůj tvar, a tím i stabilitu celé rostliny. Obsah vody však není stálý. Zmenšuje se třeba při dlouhotrvajícím suchu: tehdy „míče“ částečně splasknou, rostlina zvadne a opět se „nahustí“ vodou až po dešti. Buňka musí být natolik odolná, aby přežila všechny podobné změny objemu a tlaků.
Původní zdroje:
Deeks et al.: The plant formin AtFH4 interacts with both actin and microtubules, and contains a newly identified microtubule-binding domain. Journal of Cell Science 123, str. 1209-1215 (2010)
Pleskot et al.: Mutual regulation of plant phospholipase D and the actin cytoskeleton. The Plant Journal 62, str. 494-507 (2010)
Více informací na: Inovace.cz